zpět na titulku
Historie Seriál Postavy Herci Galerie Z MASHe Ankety
   
 
  - Zdravím vás, přátelé...! 

Týdeník Vlasta
- (jab) -
Věřte nevěřte, ale učitelka, která Alana Aldu učila mluvit česky, se jmenuje Vlasta. Tato vzdálená patronka našeho časopisu je buď výborná pedagožka, nebo Alan Alda velmi talentovaný žák. Nebo obojí. Podle očitých svědků totiž během svého pobytu udělal v češtině značné pokroky, zvládl i několik jadrnějších výrazů, které do konverzace vždy zakomponoval včas a na správné místo.
Na 31. Mezinárodní filmový festival do Karlových Varů přijel šedesátiletý herec s manželkou Arlene. Jeho sympatická paní rázem sklidila od novinářů ohodnocení jako "ženská do nepohody". Podle toho, že manželé Aldovi jsou spolu už čtyřicet let (mimochodem stejně jako Peckovi), zřejmě se nespletli. Paní Arkene navíc není žádná "manželka hvězdy". Absolvovala vlastní kariéru koncertní sólistky ve hře na klarinet, profesionálně fotografuje, píše knížky pro děti a hodlá i malovat. Manželé Aldovi mají tři dcery. Do jejich (i našich) životů podstatně zasáhl čtyřpísmenkový seriál, který vám vůbec nemusíme představovat: M.A.S.H. Alan Alda se v něm proslavil jako chirurg Hawkeye Pierce a velmi jej potěšilo, že i oslovením - Ahoj Hawkeye, ahoj Pierci! jej zdravily davy nadšených diváků. Do odvysílání našeho "večerníčku pro dospělé" jsme Alana Aldu znali mj. z vynikající americké komedie Příští rok ve stejnou dobu, věděli jsme, že režíruje, na tiskové konferenci přiblížil i svou profesi moderátora. Bylo vidět, že se v rozhovorech skutečně cítí jako ryba ve vodě, protože odpovídal spontánně, vtipně, nelimitoval čas, takže ke slovu se dostal téměř každý ze stovky novinářů, kteří se tísnili v sále. Nemusím myslím dodávat, že úvodní pozdrav přednesl Alan Alda - díky paní Vlastě - bezchybnou češtinou.
Dělám,...
... co jsem dělal vždycky: nadále hraju, režíruji a příležitostně píši. Víte, je zajímavé, že když natočíte věc, jako byl M.A.S.H., jste neustále sledován. Když natáčení skončilo, měli lidé najednou pocit, že jsem zmizel. Protože měl M.A.S.H. takový úspěch, mohu teď dělat, co mě skutečně zajímá, a nezáleží na tom, jestli to budou filmy komerčně úspěšné. Mimochodem teď jsem natočil komedii Flirtování s katastrofou, měla vynikající scénář i režii...

Před sebou...
... mám projekt v Jihoafrické republice, který se jmenuje Hranice Ameriky, je to druhý nejdéle vysílaný vědecký magazín na světě. jezdím všude možně a dělám rozhovory s vědci. Strašně mě baví číst o vědě. Tím vlastně plním přání svého otce, který chtěl, abych se stal lékařem. Snažím se poslouchat, co mi vědátoři říkají, a pak to "překládám" do obyčejných slov. O to právě jde. U vědeckých rozhovorů se bavím, směju a zároveň tak dokazuji, že vědci nejsou příšery, ale lidé jako my. Myslím, že hlavně mladým lidem to pomáhá vědu pochopit...

Nestudoval...
... jsem nikdy medicínu, četl jsem jen knihy a články. Nikdy jsem se například nechtěl dívat na operace. V britské televizi dělám vědecký pořad, takže jsem musel sledovat operaci mozku. Bylo to před pár měsíci, myslel jsem, že omdlím. Když jsem byl malý chlapec, otec chtěl, abych studoval chemii. Požádal mě o to, aby se ukázalo, jestli budu mít rád medicínu. Ale já jsem chtěl celý život být spisovatelem, už v osmi letech jsem začal psát.

Seriál M.A.S.H...
... jsme začínali točit, když korejská válka byla za námi jedenadvacet let. Trvala vlastně jen dva a půl roku. Vykreslovali jsme postavy, které tuhle dobu strávily spolu, a myslím, že jsme je vykreslovali velmi realisticky. Hráli jsme o něčem, co bylo minulostí, už jsme se ocitli nad problémem, mohli jsme korejský konflikt brát s odstupem, i když ve stejnou dobu probíhala válka ve Vietnamu. poprvé v televizi běžela o utrpení, jako důsledku války, komedie! V jiných filmech zpravidla vidíte jen vítězství, na takových snímcích jsem vyrůstal během druhé světové války. To byly velice mělké příběhy, v nichž byl vždycky nějaký skvělý hrdina, ten lítal ve stíhačce a všechny sejmul. V podstatě jenom sentiment, jako kdyby za tím nebylo nic - smrt, utrpení, příbuzní... M.A.S.H. je komedie, která je o utrpení, ale jsou v ní ingredience válečných zkušeností, a něco, co svět v té době zřejmě opravdu potřeboval. V Americe se všichni lidé dívali na M.A.S.H., na stejný televizní kanál, ulice byly tehdy prázdné, myslím, že už nic podobného nemohu zažít...

Psát...
... jsem začínal před seriálem, ale žádný z mých scénářů nebyl realizován. Díky M.A.S.H. se mi začalo dařit psaní i režie. Byla to vynikající škola...

S kolegy...
... z M.A.S.H. se setkáváme stále, i v soukromí, a moc se nám to líbí! Zrovna nedávno jsme se společně dívali na videokazetu z posledního dne natáčení. byla tam tehdy spousta novinářů a fotografů, protože seriál byl velmi populární. U posledního záběru chtěl být každý. Tím záznamem jsem si připomenul, jak jsem všichni byli pro práci zapáleni! Málokdy se stane, že točíte vlastně komerci, ale moc vám na ní záleží, těšíte se, stojí vám prostě za to vstát ráno z postele...

Naše dcery...
... vyrostly, jsou to vdané ženy, mají děti a dnes už spíš kontrolují ony mě, než já je. Jedna se stala režisérkou, i když má dvě holčičky. Psát a režírovat současně s dětmi není snadné, musí asi počkat až vyrostou... Druhá dcera učí hluchoněmé děti a hrozně se jí to líbí, třetí je sociální pracovnice - psycholožka. Na svých vnoučatech jsem naprosto závislý, skutečně se vzdám i dobře placené práce, jen abych se s nimi mohl válet po zemi. Ať dělám cokoliv, třeba píšu, propadnu tomu - vstávám od stolu jen proto, abych se vyspala a najedl. No a momentálně teď jsem propadl těstovinám, musím je mít každý den...

První film...
... jsem začal natáčet na zahradě, když mi bylo jedenáct let. Byl jsem tam sám. Nemám rád, když je sto lidí ve štábu a vy si ve velmi krátké době musíte zorganizovat práci. Nejraději bych skočil do auta, popadl kameru a točil sám, to by se mi líbilo. A taky jsem nerad sám sobě režisérem. Ano, režisér Alda nutí herce Aldu, aby několikrát opakoval záběr. Musím mít ve střižně z čeho vybírat, takže jako režisér musím být objektivní...

Mám rád...
... hřbitovy, v Praze jsem navštívil dva židovské, pár synagog, prošli jsme si Staré Město. Bylo to moc krásné. Setkali jsme se s paní Clintonovou, oslavili jsme s ní ve vaší zemi Den nezávislosti, zpívali naši hymnu... bylo to opravdu úžasné, Praha nás inspirovala. Všechny Američany demokracie zajímá, hodně pro ně znamená. Jistě odpustíte vlastně náhodnému cizinci, když řekne, že je obdivuhodné, čím jste prošli. Někteří z nás si totiž díky tomu uvědomíme, jak cenná je demokracie, jak je důležité zabývat se vlastní svobodou. Je pro nás inspirující, jak jste si ji vytvořili vy. My už to děláme dvě stě let a velmi často zapomínáme, že člověk tloustne a je lenivý...

Nedávám autogramy,...
... doufám, že to vaši lidé pochopí. Vím, že je po mně žádají z určité lásky, měl bych se cítit poctěn, dojímá mě to a opravdu poctěn sem! Setkání s českými diváky byla nesmírně příjemná, vůbec jsem netušil, že tady právě M.A.S.H. běží v televizi. Ale uznejte, že i když jste malá země, trvalo by hrozně dlouho, než bych se desetmilionkrát podepsal. Ale nikdy nezapomenu, jak mi čeští diváci mávali, podávali mi ruce a nastrkovali i své děti, abych stiskl ruku jim...




Poslední změna stránky: 02.01.2009 ve 17:27