zpět na titulku
Historie Seriál Postavy Herci Galerie Z MASHe Ankety
   
 
  - Osobnost příliš osobitá 

Revue
- Karel Cop -
Většina čtenářů se už jistě dozvěděla z tisku, že jedním ze zahraničních hvězdných hostů XXXI. MFF v Karlových Varech bude i Alan Alda, jehož kapitán Hawkeye Pierce z televizního seriálu MASH se v posledních letech stal snad nejpopulárnější postavou českých obrazovek.
Nechci nikomu rozmlouvat dojem, jaký o herci z těch příběhů zdravotní jednotky 4077 získal, míním dnes více hovořit o jeho práci než o jeho osobnosti, ale ty, kteří by ho náhodou mohli spatřit na vlastní oči, bych přece jen rád připravil na dvě skutečnosti. Za prvé by měli vědět, že ten ukázkově sympatický americký mladík, jak ho poznali ve vzpomenutém seriálu, přišel popravdě na svět jako Alphonso D'Abruzzo a že už letos dovršil šedesátku. Za to a dokonce i za umělecký pseudonym vděčí tomu, že se narodil 28. ledna 1936 v New Yorku otci italského původu, který pod svým divadelním a filmovým jménem Robert Alda dojímal po válce i naše dnešní sedmdesátníky (a hlavně sedmdesátnice) co George Gershwin v nasládlé skladatelově biografii Rhapsody in Blues z roku 1945. A za druhé by neměli znát z činnosti herce, jehož si tak oblíbili, že žádají populární časopisy o zveřejnění jeho názorů a detailů ze soukromého života, pouze a jen tu jedinou roli, byť by byla sebeatraktivnější. Platí to o to více, že v Čechách mohli za uplynulých dvacet let vidět v biografech, televizi, či na videu sedm celovečerních filmů, kde měl Alan Alda možnost předvést svoje charakterizační schopnosti ve stejné, ne-li lepší aktérské kvalitě.

Samozřejmě, těch devatenáct pro kina určených filmů, ve kterých za více než třicet let své zatímní kariéry hrál, nemohlo Aldovi získat přízeň takového množství diváků, jako desítky zdařilých TV inscenací a úspěšných seriálů. U televize začínal v pravidelném satirickém pořadu That Was the Week That Was (Co týden dal, 1964) a zůstal jí věrný až do svého zatím posledního snímku pro obrazovku The White Mile (Bílá míle, 1994). Důvodem ovšem nebyla a není jen touha stát se známým jménem. Nejsledovanější médium dokázalo využít jeho zpočátku poněkud nevypočitatelný způsob humoru ve volných komických show, udělalo z něj časem všestranného dramatického herce a umožnilo mu uplatnit i jeho ambice autorské i režisérské. V komedii 6 Rms Riv Vu (6 + 1 s vyhlídkou na Riverside, 1974) se naučil jak vést před kamerou své kolegy a v seriálu We'll Get By (Vystačíme si, 1975) jek profesionálně napsat scénář. Showmanské, charakterizační, scénáristické i režijní zkušenosti pak zúročil ve své dosud nejslavnější kreaci jako dominantní postava projektu, který se pod názvem M.A.S.H. (což je, pro ty, kdo to snad ještě neví, zkratka označení Mobil Army Surgical Hospital - pojízdný armádní chirurgický lazaret) natáčel v letech 1972 až 1983. Ten z něho udělal nejen mezinárodní hvězdu, ale i několikanásobného držitele Emmy (což je, zase pro ty, kdo to náhodou neví, televizní obdoba filmového Oscara), kterou získal v letech 1974, 1975 a 1982 za herecký, v roce 1977 za režijní a v roce 1979 za scénáristický výkon.

Filmové produkce se sice snažily najít pro Alana Aldu uplatnění od samého začátku jeho tvůrčí činnosti, ale hollywoodská dramaturgie, přece jen konvenčnější než její televizní konkurence, často těžko hledali roli pro takovou ostře vyhraněnou osobnost. Přitom už ve svém třetím titulu, akční veselohře Alexe Marche Paper lion (Papírový lev, 1968) se Alda v postavě sportovního žurnalisty Plimptona, který musí jako čestný člen mužstva amerického fotbalu absolvovat tvrdé tréninkové soustředění, prosadil svým darem sarkastického humoru. I u nás známá psychologická studie Same Time Next Year (Příští rok ve stejnou dobu, 1978), jeho desátý film, kde se jako ženatý účetní George Peters seznámí s vdanou ženou a prožívá s ní po pětadvacet let každoročně jeden milenecký den, mu zase umožnila projevit svou neokázalou citlivost. A v tragikomedii Woody Allena Grimes and Misdemeanors (Zločiny a poklesky, 1989), Aldově patnáctém, v českých kinech také promítaném příběhu o hluboké krizi manželských, příbuzenských i obecně lidských vztahů, měl příležitost prokázat v roli bezcharakterního producenta Lestera třetí svoji hereckou přednost: najít v postavě vážné i směšné rysy aniž by tím narušil její citlivost. Takových možností se mu však u filmu dostává zřídkakdy, dokonce ani tehdy, a to je opravdu pozoruhodné, když si pro sebe napíše scénář a sám se režíruje. Z jeho zatím čtyř autorských komedií The Four Seasons (Čtyři roční období, 1981), Sweet Liberty (Sladká svoboda, 1986), A New Life (Nový život, 1988) a Betsy's Wedding (Betsyina svatba, 1990) se mu podle jeho představ povedla jen ta první. Skoro by se nabízela otázka, není-li snad v Hollywoodu výrazná osobitost Alana Aldy na překážku i jeho vlastní osobnosti.



Poslední změna stránky: 02.01.2009 ve 17:27