zpět na titulku
Historie Seriál Postavy Herci Galerie Z MASHe Ankety
   
 
  - Muž, který se nezdá 

Cinema 12/1996
- Alena Prokopová -
Vypadá tak solidně, že byste mu na víkend svěřili nevinnou pannu (pokud máte nějakou po ruce). Všechno by dopadlo dobře: v pondělí ráno by uměla jen dva tři zbrusu nové trochu neslušné vtipy a v pokeru by porazila i Mavericka. A možná by měla poněkud zlomené srdce. On se Alan Alda totiž nezdá. Když letos přijel do Karlových Varů, ukázalo se to jasně: proměnil ve skutečnost sen o odzbrojujícím způsobem nemilitantním, kultivovaném, ostrovtipném, ohleduplně elegantním a nadevšecko milém Američanovi.
Alan Alda byl a je především Hawkeye Piercem z M*A*S*H: hlásí se k němu tak přirozeně, jako by neměl k pochlubení nic jiného. Není však hercem jedné (obzvláště televizní) role: vší té chytré roztomilosti by na to byla škoda. Je také ceněným scénáristou, režisérem a producentem - a také okouzlujícím člověkem. Před stěží uvěřitelnými jednašedesáti lety, kdy v New Yorku přišel na svět (28. 1. 1936), ho však se jménem Alphonso D'Abruzzo čekala leda tak kariéra prodavače oliv nebo autora erotických románů.
Pokud se ovšem váš tatínek jmenuje Robert Alda a je herec, můžete zkusit uplatnit právo na sebeurčení. Můžete se stát Alanem Aldou, vystudovat angličtinu na Fordham University a vyzkoušet, zda i pro vás některá prkna znamenají svět. Čas v herecké kolébce nemusíte utloukat jen napodobováním Marlona Branda a deklamací Čechova. Můžete si umanout, že ovládnete také režii, filmové a televizní psaní a zdánlivě laciný trik, jak se usmívat očima. Ani potom nemusíte mít vyhráno - leda byste měli talent, cílevědomost a dostatek zdravé sebeironie.
To vše Alda tříbil při hereckých studiích v Cleveland Playhouse i později během účinkování na Broadwayi. Průprava v proslulé chicagské divadelní dílně Second City, která si zvolila za základ své práce improvizaci, otevřela zdaleka ne už tak neopeřenému herci cestu do televize.
Manželství s televizí
Alanu Aldovi je patrně vrozena poklidná věrnost: stejně jako žije už skoro čtyřicet let s jednou ženou, už třiatřicet let se jako autor i herec svazuje s televizí. I do ní se zřejmě, stejně jako do manželky Arlene, "zamiloval už devět až dvanáctkrát". Pupeční kabel, jímž se poutá k mihotavě poblikávající bedýnce, však nikdy neomezoval jeho energický pohyb na filmovém plátně. Na rozdíl od těch, kteří chápou televizi jako zkrácenou, málo konformní startovací dráhu k filmovému úspěchu, byla to právě televizní role, která Alana Aldu vpravila do podvědomí publika.Když tento herec s ležérně sympatickým pohledem daňového únikáře letos přijel do Čech, poznávali ho všude coby Hawkeyeho Pierce z M*A*S*H. Není to jen tím, že proslulý černohumorný válečný seriál, odehrávající se ve vojenské polní nemocnici během války v Koreji a inspirovaný znamenitým filmem Roberta Altmana, u nás právě teď "letí". Stejnému diváckému nadšení musel Alan Alda čelit i doma (a časem mu dokonce přestalo lézt na nervy).
Role, s níž Alda srostl na neuvěřitelných dvanáct let, překlenula jedno obzvlášť divoké období ameriky: od deziluze počátku 70. let (M*A*S*H se začal vysílat 1972) do roku 1984 se atmosféra pořádně změnila. Inteligentní a v jádru zoufale soucitný Hawkeyeho sarkasmus je však potřeba vždycky. Půvab této postavy je v tom, že tušíte válečné peklo, které má za zády: nezávazné žertování prozrazuje snahu udržet si uprostřed ostré střelby a umírajících pacientů alespoň střípek klidného, zdravého rozumu.
Alda se na M*A*S*H podílel rovněž jako režisér i jako scénárista: ve všech těchto rolích se mu dostalo nejprestižnějšího ocenění (jako herci dokonce třikrát). Podobný úspěch měl s jinou "televizněseriálovou" předělávkou úspěšného snímku: svůj filmový režijní debut Čtyři roční období (1981), komedii o citových problémech trojice manželských párů, která se rozhodne strávit společnou dovolenou, o tři roky později přetvořil v úspěšný stejnojmenný televizní seriál, jejž také spoluprodukoval.
Film
Alan Alda debutoval ve filmu v roce 1963, tedy skoro deset let před M*A*S*H: satirická komedie Pryč jsou ty dny režiséra Nicholase Webstera a seriál Co týden dal (1964) však inteligentní a zvláštní hereckou osobnost zafixovala v reflektorech diváckého zájmu. V následujících letech Alda jen občas narazil na autorsky zajímavého režiséra (v případě Neobyčejného námořníka spolupracoval s Johnem Frankenheimerem, u televizního filmu Není to šokující? ho režíroval John Badham). Okrajové účinkování v psychologickém protiválečném dramatu Mikea Nicholse Hlava - 22 bylo možná tréninkem na téma M*A*S*H, postav ironického intelektuála se však z válečné vřavy ukázala být dokonale přenosná i do elegantních newyorských, případně losangelských apartmá: psychologické příběhy, říznuté sarkasmem a kapičkou životní moudrosti, se staly pro Aldu druhým domovem. Potřebuje k tomu výrazné herecké partnery (nebo - a to je ještě lepší - partnerky) ve výrazných rolích. Taková byla pro Aldova celoživotně mimomanželsky zamilovaného účetního George křehká Doris Ellen Burstynové (psychologická komedie Roberta Mulligana Příští rok ve stejnou dobu) nebo - pro jeho hollywoodského scénáristu Billa - zatrpklá ex-manželka Hannah v podání Jane Fondové (komedie Herberta Rosse Apartmá v kalifornii). Takový je pro jeho nafoukaného producenta Lestera intelektuálský dokumentarista Clifford v podání i režii Woodyho Allena (Zločiny a poklesky), nebo pro jeho sympaticky osamělého spisovatele Teda - výstřední intelektuálka Marcia v temperamentním pojetí Anjelicy Hustonové (Tajemná vražda na Manhattanu).
Alda s potměšilou chutí zasazuje své hrdiny do širších souvislostí. Jako scénárista neváhá své dost neuctivé názory na současnou Ameriku promítat s jemnou sebeironií do postav povrchních a nafoukaných chytráků. Nemyslí si nic dobrého o politickém byznysu, jehož praktiky tak lehkomyslně zneužívá ambiciózní newyorský senátor Joe, kterého si Alda napsal na tělo (Svedení Joea Tynana Jerryho Schatzberga). Pro legraci jsou Aldovi i úřední machinace, napomáhající lidem k tomu, aby se co nejzdařileji rozvedli (sarkastická komedie Nový život) či provdali (jedovatá veselohra Betsyina svatba). Jízlivostmi nešetří Alda ani vůči showbusinessu: v autorské komedii Sladká svoboda zlomyslně zavede solidního univerzitního profesora jako poradce pro hollywoodský historický spektákl do prostředí filmových lží.
Ve svých postavách i scénářích Alda vždycky zdůrazňoval to, aby se člověk nepodváděl a připustil si, že není ani tak chytrý, ani tak laskavý, jak by si o sobě rád myslel. Ekologie života a la Alan Alda znamená nevyhýbat se střetům: nemůžete konat dobro a nezpůsobit přitom vůbec žádnou bolest, ani být mužem zralým jako víno bez ždibíčku permanentní kocoviny navrch.



Poslední změna stránky: 02.01.2009 ve 17:27