zpět na titulku
Historie Seriál Postavy Herci Galerie Z MASHe Ankety
   
 
  - Mám ráda dobré souboje 

Vlasta 1996
Rozhovor s Lorettou Swit / Jana Bednářová
Loreta Switová se usmívá. To nás nepřekvapuje, protože zářivý úsměv známe už od majorky Houlihanové. Vůbec působí jako žena, která o životě leccos ví a nenechá se jen tak snadno vyvést z míry. Fotografování odbyde během během několika minut, povídání jí viditelně baví víc. To se mi líbí, u hereček tomu bývá naopak. Než přijela na pozvání nakladatelství Talpress do Prahy, moc jsme o ní nevěděli. Jen to že hrála hlavní ženskou roli v seriálu M.A.S.H. V odpolední siestě, kterou paní Loretta strávila v restauraci U Vladaře, se k našemu potěšení rozpovídala.
Co jste si dala k obědu?
Chlupaté knedlíky, bramboráčky a červené zelí. Jako předkrm zapékané nudle s bazalkou. Těstoviny mám moc ráda, stejně jako saláty, ty můžu jíst pořád.

Jste přísná vegetariánka?
Maso nejím, jen občas ryby a drůbež. Ale nechodím do vegetariánských restaurací, raději si v nějaké normální dám bezmasé jídlo. Chutná mi to víc, nevím proč.

Co vám zatím nejvíc chutnalo v Praze?
Výborný je sýr, kterému říkáte balkánský. Pak mi chutná vaše hořčice. A vavřinecké červené, které stojí přede mnou.

Vaříte ráda, nebo jste spíš taková rychlá kuchařka-konzument?
Vaření jsem měla moc ráda a vařila jsem hodně, pokládám to za velmi kreativní činnost. Dnes jím skromněji, takže tolik času v kuchyni nestrávím.

Jste štíhlejší než v době seriálu. Je to tím, že sportujete?
Taky. A zřejmě změnou celého zbůsobu života. Přestěhovala jsem se, mám dům na pobřeží, pár metrů od moře. Den začínám tím, že se jdu projít a zaplavat si, pak bych vydržela celé hodiny jezdit na koni.

Sportování viditelně ovlivňuje i vaše oblečení...
Úplně nejraději chodím v jezdeckých botách a kšiltovce, ovšem v tom těžko můžu na ulici. Mám ráda svetry, sportovní saka, pohodlné kalhoty, ale pozor, také velké večerní šaty. Dnes jdu do divadla, tak bude příležitost si jedny obléknout.

Působíte dojmem energické, samostatné ženy. Kdy jste se začala starat sama o sebe?
Asi už v dětství. Myslím, že jsem do rodinné výbavy dostala sílu i určitou tvrdohlavost. Moje babička, matka mé maminky, přišla z Polska do Ameriky s osmi dětmi. Brzy na to ovdověla, a přesto tu těžkou dobu přežila. Přežít obtíže, v tom je síla, kterou jsem zdědila po rodičích.

Kdo vám pomáhá přežít obtíže kromě vašich blízkých?
Lidé, kteří něco umějí. To je jedno, jestli jsou to herci, nebo pracují v jiné profesi. Na výborné kolegy jsem měla štěstí, to je velký dar, a na přátele taky. Právě v M.A.S.H. jsem zažila obojí, protože tam byli skvělí kamarádi i výteční herci. Prostě mi velmi pomáhá moje práce, která je mým ústředním zájmem.

Majorka Houlihanová má jako ústřední zájem opačné pohlaví. Čím muži přitahují vás - za předpokladu, že je na nich vůbec co k obdivu?
Přiznávám, že někteří z mých oblíbenců jsou i muži. Přitahují mě ti, kteří jsou inteligentní, vtipní, neberou se moc vážně a neberou vážně ani drobné maléry, které se nám občas přihodí. Líbí se mi muž, kterému ujede vlak a on okamžitě navrhne ostatním: - Tak jdeme zpátky do hotelu a dáme si partičku karet. Ještě nějaký vlak pojede.

Jste rozvedená. Jaký je váš názor na manželství?
Řeknu vám názor své oblíbené hrdinky Shirley Valentine: - Manželství je jako Střední východ. Taky není žádné řešení.

Na tiskovce jste se o hře Shirley Valentine zmínila. Absolvovala jste s ní už pět set repríz, to je úspěch. O čem ta hra je.
Dobře že se ptáte, Shirley je můj divadelní poklad. Jde o zpověď ženy, která rekapituluje svůj život. Představuje divákům všechny lidi, s nimiž se sešla. Je to drama pro jednu herečku, hraju pětadvacet postav, takže si umíte představit, jaká je to nádhera! Na každou reprízu se těším, ve hře je humor i filozofické úvahy. Moc ráda bych Shirley někdy předvedla i v Praze.

To určitě není žádný problém, o takové představení se budou divadla a agentury prát.
To by se mi líbilo. Mám ráda dobré souboje.

Divadlo vás podle vašich slov dnes přitahuje víc než televize a film. Čím?
Hraju tak, že se snažím vždycky o kontakt doslova z očí do očí. Je to vlastně taky souboj, který je ovšem třeba vyhrát, musím se diváka zmocnit, vtáhnout ho do světa postavy. Nedávno mi jedna paní poslala krásný dopis, když viděla Shirley. Bylo to vyznání o jejích dojmech z představení, něco v tom smyslu, že už se nikdy na žádnou lidskou bytost nepodívá bez zájmu, že už nikdy nepřehlédne v člověku jeho duši... Je to pro herečku velké zadostiučinění, když se dozví, že její slova někoho zasáhla. Pro tenhle okamžik souznění divadlo miluji.

Máte ve hře nějakou oblíbenou pasáž?
Prožívám ji intenzivně jako takovou, je v ní láska, bolest, humor, prostě živí lidé, něco jako bylo v M.A.S.H. Ale je tam jeden moment, který je velmi silný, když Shirley poznává, že její sny jsou pryč. Sedí na břehu moře a přemýšlí, jak malý život má vlastně za sebou... Bere to jako hřích proti Bohu, protože mohla mít velký život, cíle daleko náročnější, nezapomenutelné zážitky, ale dnes už nemá dost snů ani sil. Tohle životní poznání mi vhání slzy do očí na jevišti, i teď, když vám o něm vyprávím.

Co rozhodne, abyste uprostřed divadelní práce přijala filmovou roli? Proč jste si třeba vybrala tajnosti a lži?
Vy jste ten film viděla?

Ano. Vítězné snímky z Cannes běžely na karlovarském festivalu a mezi nimi i ten váš, ozdobený Zlatou palmou...
Takže víte, o čem je: o ženách. Zda mohou být přítelkyně, o vztahu matky ke dvěma dcerám, z nichž jednu kdysi nabídla k adopci a setkává se s ní až po letech... Křehký, dojemný, bizarní i sarkastický je tenhle příběh. Líbil se mi a sešla jsem se s inteligentními kolegyněmi i výbornými herečkami. Proč odmítat dobrý scénář a tak dobrou společnost?

Kromě hraní vás zajímá politika, jste známa ekologickou aktivitou. Kdy jste se začala programově zabývat přírodou, zvířaty?
Jako dítě jsem viděla hodně krutosti, neuvěřitelné, příšerné věci. Někteří lidé jsou zcela bez úcty k životu, nemá pro ně cenu. Když jsem dospěla, rozhodla jsem se přispět k tomu, aby se to nedělo. Před časem se psalo o případu, kdy parta kluků přivázala psovi provaz kolem krku, hodila ho ze skály a prostě oběsila. Jen tak, pro zábavu. Jenže - to je i naše vina, ukázka naší lhostejnosti a špatné výchovy. Proto se účastním natáčení seriálu Divočina, který obhajuje a vysvětluje hlavně dětem plnohodnotnou existenci každého živého tvora na naší planetě.

Naše planeta je téměř na konci tisíciletí. Je váš pohled na jednadvacáté století v tomto směru optimistické, nebo máte spíš obavy z toho, co bude, co přijde?
Jsem optimistka, bez naděje bych nemohla dýchat. Věřím naopak, že pro záchranu planety udělá právě nejvíc dětský instinkt. My už jsme se příliš nechali zavalit civilizací, naší dospělou "moudrostí", a děti nás naučí správně se chovat. Když jsem vám před chvilkou vyprávěla ten otřesný příběh se psem, povím vám teď jiný, který možná znáte a kterému věřím víc. Malý chlapec chodil po pláži a házel zpátky hvězdice, které moře vyplavilo ven. Byly jich stovky. Pozoroval ho muž a zeptal se: - Proč to děláš? Tvoje pomoc nemá žádný smysl, stejně je všechny nemůžeš zachránit... Chlapec hodil další hvězdici do vody a řekl: - Já vím, že je nezachráním všechny. Ale pro tuhle jednu moje pomoc smysl má.

P.S. Ještě za svého pobytu se Loretta Switová sešla se zástupci pražské umělecké agentury a dohodla s ní předběžné podmínky na divadelní turné, které chce uskutečnit v květnu letošního roku. Českým i slovenským divákům přiveze svou Shirley Valentine.



Poslední změna stránky: 02.01.2009 ve 17:27